1. vydání
Dnešní doba klade na daňové poradce, pracovníky finanční správy, soudce, advokáty, účetní, ale i na všechny zodpovědné podnikatele nemalé požadavky. Doby, kdy stačilo důkladně si prostudovat daňový zákon, jsou už dávno pryč. Jak totiž judikoval Nejvyšší správní soud v rozsudku 9 Afs 66/2015 – 36: „Otrocké následování doslovného znění zákona, jehož se stěžovatel domáhá, však nemá v moderním právním státě opodstatnění…“
Samotný zákon nestačí, je potřeba znát jeho výklady
Ideální zákonodárce, který by upravil jasně, srozumitelně a bezrozporně veškeré právem regulované vztahy, je však fikcí. Proto jsou zejména soudy (vedeny imperativem zákazu odepření spravedlnosti) nuceny hledat rozumná řešení tam, kde právní normy mlčí nebo jsou v ostrém konfliktu.
K tomu, aby bylo možno postupovat podle daňových zákonů bez většího rizika střetu se správcem daně tedy nestačí nastudovat si pouze příslušný daňový zákon. Bez znalosti judikatury vážící se k jeho ustanovením a návazně i k ustanovením daňového zákona procesního se dnešní podnikání neobejde.
Znalost daňového procesu je i pro praxi nezbytná
Tato publikace je určena těm, kteří se zabývají daňovým procesem. Daňový proces má při správě daní své zvláštní místo a ohledně sporných ustanovení daňových procesních zákonů se vedly a vedou ty největší spory.
Pamětníci si jistě vzpomenou např. na spory ohledně prekluzívní lhůty pro vyměření a doměření daně. I když měl správce daně hmotněprávně stokrát pravdu, musel daňovou kontrolu či odvolací řízení zastavit po zveřejnění nálezu Ústavního soudu ohledně tzv. teorie 3+0, pokud předtím postupoval podle teorie 3+1. To je jeden z mnoha příkladů.
Přehledně uspořádaný judikatura k daňovému procesu
Judikaturu k daňovému procesu, kterou autor shromažďoval od roku 2007, čtenářům nyní nabízí řazenou podle jednotlivých paragrafů, odstavců a písmen zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, což platí i ohledně judikatury vážící se k zákonu o správě daní a poplatků, která je v dnešní době ještě použitelná.
Judikatura je souhrnný pojem, kterým se rozumí rozhodovací činnost soudů i výsledky této rozhodovací činnosti ve formě souboru rozhodnutí. Není zařazována mezi prameny práva, ale obecně platí, že rozhodnutí správců daně a nižších soudů, která nejsou v souladu s linií rozhodování soudu vyššího, budou v případě odvolacího řízení s největší pravděpodobností zrušena nebo změněna. Odvolací orgán a nižší soudy se tak následováním předchozí judikatury zpravidla brání pozdějšímu rušení vlastních rozhodnutí.
